Revizor

REVIZOR   Posadila jsem se v novém kabátku s kožešinou kolem krku (umělou, nebojte..) do autobusu číslo 135 a vyrazila na Florenc, kde jsem měla sraz s kamarádem. Pustila jsem si hudbu a zamyšleně se dívala na spolucestující. Knihu si číst v autobuse nemohu, dělá se mi pak nevolno.   Přistoupili dva pánové, které od prvního pohledu smrděli revizorskou plackou a já revizory nemám ráda. Upřímně? Hodně MOC je nemám ráda!!!   Pokutu Dopravnímu podniku jsem za své několikaleté působení v Praze platila za zpoždění o 2min, za koupi špatného lístku a na závěr za přejetí o jednu stanici v metru. Přejela jsem tehdy ještě k tomu omylem a platit se mi za to 500 korun vážně nechtělo. Rozhodla jsem se jim utéct! Nevyplatilo se mi to...Po chvíli zmateného nahánění s nimi mě shodili na zem a rozbili mou koloběžku i mé koleno. Po příjezdu policejní služby a jejich apelu, ať mě pustí, že už mi ublížili až až, nepolevili. Prémie jsou holt prémie. A stejně jako vodník utopenou duši nepustí a dá si ji do hrníčku, tak i revizor vytáhne svůj zápisník a inkoustem stvrdí svůj úlovek, ještě že ne krví.    Na ten zážitek asi nikdy nezapomenu a budu ho vyprávět i vnoučatům, jak jejich babička na koloběžce unikala před dvěma zuřivými revizory na Radlické.    Dveře se zavřely a autobus se zas rozjel. Pánům se rozzářil pohled a jali se k dílu. Vytáhli svou zbraň v podobě placky. Dělala jsem, že o nich nevím a dívala se jinam. Já i kluk vedle mě jsme byli v rychlém sledu požádáni o jízdenku. Dala jsem si na klín batoh a zkoprněla.Neměla jsem jen nový kabát a nákrčník, ale i nový batoh. Mírně mě ovanula nervozita, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát a jakoby prohledávat kapsy. Tušila jsem ale, že doklady budou v mém starém batohu doma na židli u dveří. ,,Hmmm, promiňte ale nemám doklady.",,Aha, takže jste si je nechala doma?",,Ano, nechala jsem si je doma a nebo mi je někdo vzal." zkusila jsem.,,A máte lítačku?",,Ano mám.",,Aha, no a máte ji nabitou?",,No, platila jsem si roční kupon.",,A kolik to bylo?",,3650 korun.",,No vidíte to.",,Hmmm, vidím, tak kolik Vám dlužím?",,Nic, já Vám věřím. Krásný den." usmál se a odcházel. Spadla mi brada. ,,Ty vole, jak jste to udělala?" ptal se kluk vedle mě a valil oči. Netuším. Nechápu. Nepochopím. Nevím a stále kroutím hlavou nad tím revizorským zázrakem...
Mc