Martina Cibulková
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 553x
Seznam rubrik
Martina Cibulková
Když vypláčeš rybník, nastal čas jít dál.
,,Je čas jít dál.” řekla potichu. ,,Otevři! Okamžitě!” ,,Otevřu až tu nebudeš?” ,,Cože? Ty ses snad zbláznila? Chci s Tebou mluvit.” ,,Já už s Tebou mluvit nechci.”
Martina Cibulková
Na boží hod
Zavolal jí. ,,Jak si to představuješ?” ,,Promiň, já vím. Ale bylo toho hodně a víš, že máme teď problémy.” ,,Ale vlastního otce? Vlastního otce?” ,,Promiň. Já chtěla. On mi to nepovolil.” ,,Měla jsi za mě bojovat....
Martina Cibulková
Osudné setkání
Bylo jí třicet dva let a manžel jí oznámil. ,,Potkal jsem někoho. Chci se rozvést.“ ,,To ale nemůžeš. Co si pomyslí lidi?“ ,,Ona není odsud. Odstěhuji se za ní.“ ,,A co bude s náma?“ ,,Budu Ti posílat nějaké peníze. Byt ti nechám....”
Martina Cibulková
Občas je už pozdě
Jak dlouho už jeho čelo brázdilo tolik vrásek? Nepamatoval si. Jeho život běžel úprkem pryč. Nikdy se na nic moc neptal. Jen pracoval. Lidi z jeho života odcházeli. Noví přicházeli. Náhodou. Cíleně. Vzala je smrt.
Martina Cibulková
Životní zvrat
,,Vrátila jsem se do Čech, když mě zastihla ta informace. Jak je možné, že tak báječnému člověku se stane něco takového?” Složila jsem se....
Martina Cibulková
Jako nějaký hollywoodský biják.
Díval se na mne. Pozoroval. Zkoumal mé emoce. Nebyly tam. Chtěl jsem brečet. Chtěl. Ale nešlo to. Ani jedna slza. Co si o mně asi myslí. ,,Už jsou na cestě. Prý tu budou do půl hodiny. Musím do práce. Počkáš na ně?” ,,Samozřejmě.”
Martina Cibulková
Síla nevědomí
Stála jako přikovaná. Srdce ji zběsile tlouklo. ,,Lenko, kde jsi?” ,,Pojď, kluci už jsou pryč.” Volaly na ni. Vyšla ven. Dělala, že se nic nestalo. Určitě jí chtěla jen ublížit. Vyděsit. Byla to jen stará hloupá ženská...
Martina Cibulková
Strach, rovná se, jediný přítel?
Típla jsem cigaretu a vešla dovnitř. ,,Už je nervózní. Vyhlíží Vás.” ,,Ale prosím Vás. To si jen domýšlíte.” ,,Ne vážně. Já to poznám.” Položila jsem ruku na sklo. ,,Ty vole, já to říkal. Já to věděl!” ,,Pane F., slíbil jste mi, že..
Martina Cibulková
Proč on a já ne?
,,Prásk!“ ozvalo se z venku. Trhl jsem sebou. Co to bylo? To byla hrozná rána. ,,Mamííí, slyšela jsi to?“ volala z pokojíčku Anička. ,,Ano slyšela. To byl asi výfuk, jdi klidně spát.“ Tohle nebyl výfuk, vyskočila mi husí kůže....
Martina Cibulková
Dlouhá chodba
Seděl jsem na posteli a hleděl do zdi. Nechápal jsem to. Jak se to mohlo stát? Přece jsem nic špatného neudělal. Myslel jsem to všechno dobře. Chtěl jsem pomoci sobě a své rodině. Chtěl jsem jen to nejlepší pro svou Marii....
Martina Cibulková
Když už, tak pořádně!
,,Myslel jsem si, že kdyby mě viděli tvýma očima, změnili by názor. To je však asi bláhové.” dál pevně svíral volant. ,,Já Tě ráda mám.” řekla jsem neslyšně. ,,Ty mě máš ráda a má rodina mě toleruje. To zní hrozně." Souhlasila jsem.
Martina Cibulková
Život se občas neptá..
,,V dětství ji dal otec takovou facku, že ji vyhodil panty. Od té doby když jedla nebo se smála, tak vrzala. Měla nakažlivý smích, dostala s ním každého do kolen. Pohlédla jsem na ni. Najednou vedle mě seděl někdo jiný..."
Martina Cibulková
Paní s jezevčíkem
Cesta je úzká a mé myšlenky široké. Leknu se. Vyskočím. Zakopnu. Ruka promáchne. Letím. Slyším smích...
| předchozí | 1 2 | další |
