Na vyhlídce

,,Jak dlouho to víš?” Útočí žena.
,,Asi dva týdny.”
,,A to jsi mi nemohl nic říct?”
,,A co bych Ti na to asi měl tak říct? Jako např. Miláčku, proč ses prosím Tě přihlásila do seznamky, když spolu chodíme… Nebo miláčku, proč jsi prý posledních 14 dní byla skoro nonstop online? Nebo miláčku, proč tam máš i svou nahatou fotku, kterou jsi mi posílala před měsícem do práce?”
,,No to snad…” Lape žena po dechu.
,,No to snad co? No to jsem snad už přehnal, jsi chtěla říct?”

Žena zmlkne a sedne si na bobek. On se na ni dívá. Pozoruje ji. Těžce dýchá. Ona se houpe v bobku ze předu do zadu. Je z toho všeho smutná, ale nepláče.

,,Víš já, já to tak nemyslela, já jen nevěděla jak dál. Nechtěla jsem to udělat, ale bavila jsem se s Evou a ona mě přesvědčila, abych se tam zaregistrovala a zjistila, zda není někdo lepší než ty. Víš, řekla jsem jí o naší poslední hádce a ona mě rozhodila. Prý není normální, aby se dva tak hádali. No víš a já najednou nevěděla co odpovědět a ona mi vzala telefon, našla tu aplikaci a stáhla ji.”
,,Ta Eva, co je už poslední tři roky sama?”
,,Jo, ale ona by nemusela být, ona to jen chce.”
,,Aha, to dává hned lepší smysl.”
,,Vidíš to? Už zase útočíš. Nic kolem mě Ti není dost dobrý.”
,,To je to jediné, co sis z toho vzala?”
,,Já se ti tu přece začala omlouvat. Vím, že jsem si s Tebou měla promluvit, ale já se nechtěla zase pohádat a ona měla vlastně pravdu. Hned jak jsem se zaregistrovala a začala si s nima psát, tak jsem Tě měla zase raději.”

Zase si stoupne a dívá se na něj. On otočí hlavu na druhou stranu, nechce ji vidět.

,,Takže ty potřebuješ ostatní chlapy, aby Ti došlo, že mě máš ráda?”
,,Ne, já to samozřejmě vím, jen oni mi na to pomohli si vzpomenout, chápej…”
,,A když bych to zapomněl já, tak si to mám také připomenout s těma holkama?”
,,No pokud bys chtěl. A ty bys FAKT chtěl?”
,,Nevím, měl bych?”
,,Nevím, takhle jsem nad tím nepřemýšlela.”
,,A jak jsi nad tím přemýšlela?”
,,No já jsem nad tím ani moc nepřemýšlela. Prostě jsem to stáhla, a pak začala dávat srdíčka a psát.”
,,Aha, takže Tebe ani nenapadlo, jak by mi bylo, kdybych to zjistil?”
,,Ne, já věděla, že to nezjistíš.” V tu ránu si uvědomí, co z ní vyhrklo a zacpe si pusu. ,,Ne, takhle jsem to nemyslela, jen prostě vím, že Ty na takové blbosti nejsi.” Zkouší ho chytnout za ruku. On se však nenechá.
,,Jo a tím chceš říci, že ty na takové blbosti jsi? Že jsi vlastně blbá?”

Žena stáhne ruku a nevěřícně na něj hledí…

,,Ty si o mně myslíš, že jsem blbá?”
,,Měl bych?”
,,No teď jsi mi to řekl.”
,,Jo vážně? Zopakuj, co jsem Ti přesně řekl?”
,,Řekl jsi, že jsem blbá.”
,,Ne, to jsem neřekl.”
,,Tak jsi to naznačil, to je to samé.”
,,Vážně? Já nemám pocit, že bych tohle naznačoval, třeba si to o sobě myslíš jen ty sama…”

Mc (část první)