Občas je už pozdě

Jak dlouho už jeho čelo brázdilo tolik vrásek? Nepamatoval si. Jeho život běžel úprkem pryč. Nikdy se na nic moc neptal. Jen pracoval. Lidi z jeho života odcházeli. Noví přicházeli. Náhodou. Cíleně. Vzala je smrt.

OBČAS JE UŽ POZDĚ
 

Stál před zrcadlem. Byl tam už dlouho. Díval se na svůj odraz. Jak mohl tak rychle zestárnout? Ještě včera se na sebe díval a přišel si o dvacet let mladší. Žil zdravě. Sportoval. Alkoholu neholdoval. Měl mladou ženu s dětmi. Nebyly jeho, ale to mu nevadilo. On měl také své. Biologické. Nevídal se s nimi. Nepotřeboval je. Nechyběly mu. 

Ty nové děti ho měly rády. Škoda, že rodinu si člověk nevybere. On to mohl udělat. Měl přece na výběr z takového množství žen. Proč si vybral zrovna ji? Věděl to. Teď už to chápal. Byla oblíbená. Chtěl ji každý. A to ho tehdy lákalo. Když ji poprvé uviděl na tom turnaji a jak kolem ní poletuje roj kluků, chtěl ji mít.

 

,,Ahoj.”

,,Ahoj.”

,,Docela válíš.”

,,Hmmm, dík.”

,,Tobě asi lichotí všichni kluci, co?”

,,Ani ne.” zrudla.

,,Přitom ale zase až tak hezká nejsi.”

,,Cože?” otevřela pusu a s úžasem na něj hleděla.

,,Ne, tak nemyslel jsem to tak, že bys nebyla hezká. Jen, že znám hezčí holky.”

,,Aha. No tak já si o sobě nemyslím, že jsem zase tak hezká.”

,,A dobře děláš.” měl ji v rukávu.

 

Celý turnaj po něm pokukovala. Když pak odcházel na autobusové nádraží a šel kolem ní. Stála tam s celou partou. On sebevědomě přišel do středu hloučku. Postavil se před ni.

 

,,Heleď, dej mi číslo.”

 

Zrudla. Sundala batoh. Zběsile v něm hledala tužku. Papír. Pak požádala jednoho kluka, aby nastavil záda. Poslušně to udělal. Načmárala číslo a podala mu ho.

 

,,Dík, ozvu se.”

,,Tak, čau a zavolej...” 

 

Otevřel dveře a podíval se do místnosti. Seděla tam. Vedle ní byl jiný muž a jejich společné děti. Seděli vpravo. Jeho nová žena s novýma dětma seděla vlevo. I kdyby si mohl vybrat, nevěděl by, kam si sednout. Situace to díky bohu vyřešila za něj. Bude uprostřed. Tam je jeho místo. Nemusí se rozhodovat.

Vrátil se k zrcadlu. Jeho oči byly modré. S nádechem šedivé. Měl krátké řasy. Kruhy pod očima. Vrásky. Jak dlouho už jeho čelo brázdilo tolik vrásek? Nepamatoval si. Nebyl čas se zastavit. Jeho život běžel úprkem pryč. Nikdy se na nic moc neptal. Jen neustále pracoval. Lidi z jeho života odcházeli. Noví přicházeli. Náhodou. Cíleně. S úmyslem. Vzala je smrt. Od nějaké doby přestal raději přemýšlet. Žít. Pracovat. Jíst. Pít. Sex. Starosti. To byl jeho život posledních let.

 

Ťuk! Ťuk!

,,Halóóó, jsi tady?”

,,Ano, jsem.”

,,Mám Ti vyřídit, že ji to moc mrzí a přeje Ti upřímnou soustrast. Měla prý tvého tátu moc ráda.”

,,Vyřiď jí, že děkuji.”

,,Jasně. Tak zatím.”

 

To mu to nemohla říct sama? Byl snad nějaká zrůda? Co by jí to udělalo, kdyby mu tu větu přišla říct sama? Když se to stalo, volal jí. Nebrala to. Poslal ji sms. Na tu mu odepsala. Bylo to hrozné. Byli od sebe už sedm let a stále spolu nemohli mluvit. Nechápal to. Vždyť spolu strávili dvacet dva let. Jak mohli dopustit, že spolu nedokáží být v jedné místnosti ani jednu minutu?

Poslední dva roky to bylo s jeho tátou těžké.

 

,,Mohl bys to auto prosím táto přeparkovat?”

,,Proč? Mně tam nevadí.”

,,Protože chci za to dát druhé auto a takhle se tam nevejde.”

,,Tak ho zaparkuj vedle.”

,,Tam je ten sloup.”

,,Ale vždyť jsem tam nechal dost místa.”

,,Nenechal. Jdi to do háje přeparkovat. Rozumíííííššš otče?”

 

Ještě teď si pamatoval jeho výraz. Tu bezmoc starého člověka, na kterého křičí jeho vlastní syn. Tohle se mu jednou vrátí. Tušil to. Jeho děti mu to oplatí. 

 

,,Otče, jsi kretéééén!” přesně tohle mu řeknou. Neboť u toho byly, když na něj řval.

 

Zasloužil si to. 

Od určitého momentu si svého táty přestal vážit. Nevěděl kdy, ale v jeden moment se to změnilo. Tehdy, když měl pocit, že kromě svých dětí, se musí starat i o své rodiče. Ta moc mu vlezla do hlavy. Do úst. Do slov. Jednou mu dokonce řekl. 

 

,,Jdi do prdele ty starobo.”

 

A on na to nic neřekl. To bylo to nejhorší. Neokřikl ho. Neumravnil. Jen se na něj podíval. Hleděl mu do očí. Pak si protáhl prsty a odešel na zahradu. A on? Ani se mu neomluvil. Tak byl pyšný. Hrdý. Hloupý. Nevážil si ho. Teď by se chtěl omluvit. Teď ano. Teď už je však pozdě. Jak by s ním teď chtěl mluvit. Omluvit se. Obejmout ho. Říct mu, jak moc ho měl rád. Škoda, že nebyl věřící jako on. Pak by mu to mohl říct alespoň v nebi. 

Do místnosti vlétlo prudké bílé světlo a někdo vstoupil.

 

,,Přišel čas. Můžete začít.”

,,Budu muset předstoupit před všechny ty černé kosy a mluvit. Obřady mi problémy nikdy nedělaly. Svatby mám rád. Ale na pohřbu vlastního otce budu mluvit poprvé. A vlastně i naposledy. Ufff... ” pomyslel si a dokonce se té představě nahlas zasmál.

Kněz na něj znepokojeně a s údivem zíral.

 

,,Synu, nepotřebujete si promluvit?”

,,Ano otče.” Rozplakal se. Poprvé v životě.

 

,,Tak přece to není tak hrozný člověk.” napadlo s úlevou kněze.

 

Mc

Autor: Martina Cibulková | čtvrtek 19.12.2019 6:06 | karma článku: 12,94 | přečteno: 372x
  • Další články autora

Martina Cibulková

Na nuda pláži s babičkou

Vlnky tančily po jejím nahém těle. Cítila se jako Eva, která spokojeně kouše jablko poznání. Zaujatě pozoruje a vnímá život takový, jaký je. ‚,Babi?” Ano?” ‚‚Jsi šťastná?" Babička vykřikla a vyskočila nad vodu jako velryba. Uaaaaa

11.8.2022 v 10:10 | Karma: 26,44 | Přečteno: 1013x | Diskuse| Poezie a próza

Martina Cibulková

Jahodová zmrzlina

Blížil se ke mně. Jeho velké tmavé oči. Ostré zuby. Dlouhé ruce a prsty jako drápy. Takhle vznikla pohádka o Červené Karkulce? Jaká ironie, pomyslela jsem si, když se mnou smýkal na koberec. Také mám na sobě dnes červené šatičky.

1.6.2022 v 8:08 | Karma: 16,59 | Přečteno: 384x | Diskuse| Poezie a próza

Martina Cibulková

Tajemství se ukrývá ve sklepě

,,Já to věděla!“ Pronesla jsem potichu k sobě. ,,Nikdy, nikdy a NIKDY se neptej rodiny o pomoc!!! VŽDYŤ jsi to přeci věděla, už ses několikrát spálila, tak proč teď? Dnes? Když máš tak blbej den... ,,Už nikdy nebude nic jako dřív!”

25.5.2022 v 9:30 | Karma: 13,99 | Přečteno: 514x | Diskuse| Poezie a próza

Martina Cibulková

Darujme plyšáka uvědoměle, aneb pomáháme Ukrajině

V úterý 1.3. jsem viděla na ČT ve frontě čekat na registraci rodiny s dětmi z Ukrajiny v dlouhých frontách. Napadlo mě koupit křídy a pomoci jim na chvíli ZAPOMENOUT na válku. Nechat si děti hrát. Jak můžeme darem vyjádřit víc? ...

9.3.2022 v 8:08 | Karma: 19,71 | Přečteno: 374x | Diskuse| Společnost

Martina Cibulková

Volba prezidenta, aneb pomohl by nám Cimrman?

“Ač jsou někteří kandidáti kvalitní, nemám pocit, že dokážou to, co Vy a Cimrman. Nynější populistická doba potřebuje trochu nadsázky a humoru, který zahladí rozdíly a dokáže spojit lidi. Národ. “

28.1.2022 v 12:57 | Karma: 9,66 | Přečteno: 223x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše

26. dubna 2024  19:04

Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....

EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová

26. dubna 2024  18:09,  aktualizováno  18:29

Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...

Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení

26. dubna 2024  18:16

Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...

Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat

26. dubna 2024  17:24

Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...

Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?

Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...

  • Počet článků 38
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 553x
Ráda se bavím s lidmi a jsem tak obklopena velkým množstvím poutavých a neuvěřitelných lidských osudů, jež zaznamenávám do povídek. Jak se říká, nikdo nepíše příběhy lépe, než sám život.

Seznam rubrik