Paní s jezevčíkem
PANÍ S JEZEVČÍKEM
Sedím v tramvaji 22 a jedu až na konečnou, domnívám se, že vím přesně kam jedu, ale jak tomu občas bývá, někdo jiný to věděl asi lépe než já. Ptám se pana řidiče, jak se dostanu tam, kam jsem měla namířeno, radí ať nasednu na jinou tramvaj a vrátím se. Vnitřně s tím nesouhlasím. Když už jsem tady, mohu se přece procházet a objevovat i tady. Mám ráda, když jdu bez jasného cíle a směru. Jdu pak tam, kam se mi chce a objevuji.
Vydala jsem se tedy cestičkou dolů a narazila k další a další, až jsem se procházela lesem, kolem mě občas proběhl nějaký sportovec a já si spokojeně v rytmu pochodovala dál.
Bez hudby, jen s vlastními hlasy. Ráda si povídám a vedu vnitřní dialogy. Místo jedné osoby mám občas pocit, že jdeme minimálně tři. Jdeme společně, ale každá si tvrdí své. Avšak v poklidu debatujeme, rozebíráme, zaobíráme a vlídně jedna druhou vyslechneme.
Chvílemi se cítím jako pták, kterému se roztáhla křídla a on může opět létat. Dívám se z ptačího pohledu na sebe, tu osůbku, jež si vykračuje v zářivě žluté bundě a vypadá dost odhodlaně. Vypadá, že ví kam jde, ač ona sama si tím jistá není.
Jdu kolem rybníku a vidím rybáře, jak si spokojeně v tichu sedí a koukají na hladinu vody, dumám zda je možné, aby na nic nemysleli, jak se říká. Já to tedy moc neumím, myšlenky v hlavě jsou jako nepolapitelní motýli nebo knihovna s mluveným slovem, jež mě neustále zásobí podněty. Cesta je úzká a myšlenky, jež se mi prohání teď hlavou, široké.
Pes za mnou zaštěká. Já se leknu. Vyskočím. Zakopnu o kamen. Letím. Cítím ruku, avšak prohmátne vzduchem. Mokro. Hmmm, zase jsem byla duchem jinde. Slyším smích.
,,Vy jste mi ale trdlo,” směje se paní s jezevčíkem.
,,To máte pravdu,” směji se s ní.
,,Co budete dělat?” Ptá se mě, když se sápu z rybníčku ven.
,,Budu muset jet domů, do půl těla jsem mokrá.”
,,Bydlíte daleko?”
,,Bydlím na Vinohradech.”
,,No tak to ne, já Vás takhle nenechám, ještě byste se nachladila. Pojďte se mnou.”
Čvachtám si za tou drobnou paní, jejíž jezevčík se jí stále plete pod nohy a domyslím si, že bude hodná, asi až moc, když koukám na jejího psa. Nebráním se, vím, mohla bych si zavolat taxi a jet domů, ale co když mě tu čeká příjemně strávený čas s touto milou osobou?
V chodbě mi poručila ať se svléknu.
,,Všechno mokré dolů a bez odmlouvání mladá slečno.”
Takhle rychle jsem asi ještě před nikým jiným svlečená nebyla. Půjčila mi dvě deky, které jsem si zamotala kolem sebe a posadila do obýváku ke krbu.
,,Chvilku mi vydrž děvenko, udělám nám čaj. Piješ?”
,,Víno.”
,,To nemám, dáme si rum.”
Chtěla jsem protestovat, avšak nedovolila jsem si. Paní na mě byla moc hodná a jeden panák rumu mi snad nic neudělá.
,,Tady jsou čtyři, obě máme dvě nohy a ty máš ty svoje mokrý, tak honem.”
Synchronně jsme do sebe hodily oba panáky a já tušila, že to nebude dobré, od včerejška jsem nejedla, tudíž to bude mít asi rychlý spád. Mělo.
Ráda bych Vám tu vyprávěla, co mi ta paní vše řekla, o čem jsme se bavily, avšak já si pamatuji jen útržky o jejím manželovi Pepovi, jež byl vášnivý zahrádkář a pečovatel jabloní. Syn pracuje v IT v nějaké mezinárodní firmě a prý bych se mu líbila. Druhý má manželku, ale občas neposlouchá, tak ho musí jako správná matka srovnat, ať je dospělý nebo ne. Měla tam velkou knihovnu a piáno. Matně si vybavuji, že mi možná i hrála a zpívala.
Usnula jsem a probudila se za tři hodiny v tom samém křesle u krbu. Ona koukala do ohně a usmívala se.
,,Vypadáte lépe, to mám radost.”
,,Cítím se tak.”
,,To je dobře. A teď obléknout, vše už je suché a musím Vás mladá slečno vyprovodit, neboť čekám návštěvu,” mrkla na mě. ,,Jak jsem Ti o něm říkala.”
Kývla jsem a usmála se. Nepamatovala jsem si o kom mi říkala a kdo má přijít na návštěvu, ale tohle gesto jsem znala, všichni ho známe.
Poděkovala jsem a rozloučila se.
Paní mezi tím hořekovala z ložnice, že nemá co na sebe a vlasy si bude muset vyčesat vysoko aby schovala, že jí padají. Nastal čas odejít. Ona měla jiné zájmy a já jí byla vděčná, že se mě na těch pár hodin ujala.
Cestou kolem rybníka jsem byla už opatrná a cítila se dobře. Ten rum, krb a paní mi udělali moc dobře. A tak to mám vždy, když je třeba, pomůžu ostatním, když potřebuji já, vždy se najde někdo, kdo pomůže mně. Ač čestnost a býti hodná k ostatním může občas vypadat jen jako rozdávání se, pokud to děláte s rozvahou, je to vždy vyvážený proces.
Mc
Martina Cibulková
Na nuda pláži s babičkou
Vlnky tančily po jejím nahém těle. Cítila se jako Eva, která spokojeně kouše jablko poznání. Zaujatě pozoruje a vnímá život takový, jaký je. ‚,Babi?” Ano?” ‚‚Jsi šťastná?" Babička vykřikla a vyskočila nad vodu jako velryba. Uaaaaa
Martina Cibulková
Jahodová zmrzlina
Blížil se ke mně. Jeho velké tmavé oči. Ostré zuby. Dlouhé ruce a prsty jako drápy. Takhle vznikla pohádka o Červené Karkulce? Jaká ironie, pomyslela jsem si, když se mnou smýkal na koberec. Také mám na sobě dnes červené šatičky.
Martina Cibulková
Tajemství se ukrývá ve sklepě
,,Já to věděla!“ Pronesla jsem potichu k sobě. ,,Nikdy, nikdy a NIKDY se neptej rodiny o pomoc!!! VŽDYŤ jsi to přeci věděla, už ses několikrát spálila, tak proč teď? Dnes? Když máš tak blbej den... ,,Už nikdy nebude nic jako dřív!”
Martina Cibulková
Darujme plyšáka uvědoměle, aneb pomáháme Ukrajině
V úterý 1.3. jsem viděla na ČT ve frontě čekat na registraci rodiny s dětmi z Ukrajiny v dlouhých frontách. Napadlo mě koupit křídy a pomoci jim na chvíli ZAPOMENOUT na válku. Nechat si děti hrát. Jak můžeme darem vyjádřit víc? ...
Martina Cibulková
Volba prezidenta, aneb pomohl by nám Cimrman?
“Ač jsou někteří kandidáti kvalitní, nemám pocit, že dokážou to, co Vy a Cimrman. Nynější populistická doba potřebuje trochu nadsázky a humoru, který zahladí rozdíly a dokáže spojit lidi. Národ. “
Martina Cibulková
Proč jsem očkovaná a půjdu na třetí vakcínu
Chtěla jsem zabránit horšímu průběhu Covidu...Chtěla jsem, aby náš stát a společnost se vrátila do starých kolejí...Nechtěla jsem ohrozit ty, kterým COVID může v jejich zdraví uškodit, ohrozit a nebo připravit o živo....
Martina Cibulková
Ve vlastní rodině outsider?
Zvedl hlavu a podíval se na svůj odraz do zrcadla. Tmavé kruhy pod očima, šedivá pokožka. Byl zoufalý Udělal jsem chybu? Rozhodl jsem se špatně? Její matka se mi zdála normální! Co když ale bude stejná jako všechny ostatní? Co teď?
Martina Cibulková
Alena, neviditelná adoptivní kavárenská matka.
...Toho rána se probudila a věděla, že se musí okamžitě rozhodnout. Zítra odjíždí a už nikdy se nevrátí. Žila tu osmnáct let a stále neovládala jejich jazyk. Neplánovala se sem přestěhovat, ale zamilovala se do jednoho Čecha...
Martina Cibulková
TA VĚC
Seděla v kuchyni u stolu a upíjela víno. Teď už ho mohla. Asi tak poslední hodinu a půl. Nečekala to. Tedy tak trochu čekala, ale doufala, že to nepřijde. Přišlo. Oplakala to, ale nic jiného už s tím dělat nešlo.
Martina Cibulková
Alkohol v peřinkách II. - Rozhovory pod slupkou
..No, můj táta se vlastně choval k mamince a nám jako můj manžel...Ráno jsem vstala, vysála lahev vodky, prostě jsem už jen pila...Na začátku byla lahev vína denně, pak tři...,,To není můj problém.” Takhle to řekl mým rodičům...
Martina Cibulková
Alkohol v peřinkách
...Nikdy jsem si nevěřila, ač mě ostatní chválili. S alkoholem jsem začala na mateřské. Když jsem pila tři lahve tvrdého denně, uvědomila jsem si, že mám problém. Manžel dělal, že nic nevidí. Myslela jsem, že se upiju k smrti...
Martina Cibulková
Okno
....Škoda že včera přišel z hospody dřív. Kdyby tam to pivo dopil, neví teď VŮBEC nic. Takhle prostě, ten obraz už z hlavy nedostane. Je tam furt. V celé své kráse. Ona a ...
Martina Cibulková
Na vyhlídce
,,Takže ty potřebuješ ostatní chlapy, aby Ti došlo, že mě máš ráda?” ,,Ne, já to samozřejmě vím, jen oni mi na to pomohli si vzpomenout,chápej...” ,,A když bych to zapomněl já, tak si to mám také připomenout s těma holkama?”...
Martina Cibulková
Křeslo
...Byl vytočenej. Omyl. Byl naštvanej. Což zaznamenalo že i jeho nádobí, které tak zuřivě myl pod jeho rukama úpělo... ,,Jsi v pořádku?“ Volala na něj ze svého trůnu. ,,No jasně, proč bych nebyl.“ ,,No, że tam mlátíš tim nádobím.“
Martina Cibulková
Skok v tůň
Letěla jsem vzduchem. Palce proplé, aby voda nevystříkla a já se jen hladce zanořila pod hladinu a klesala ke dnu. Letěla jsem vzduchem a usmívala se. Konec se blížil a já už nemusela bojovat. Klid a mír přicházel. Letěla jsem ...
Martina Cibulková
Loučení
Seděla na střeše. Dívala se před sebe. Myslela na ni... Potáhla. Jak se jí asi daří... Vyfoukla. Jak se asi má... / Seděla na gauči. Dívala se do plamenů na obrazovce. Myslela na ni... Upila. Jak se jim asi daří... Polkla. Zda jsou v bezpečí
Martina Cibulková
Kufr
,,Sakra!” Kopala jsem do kamínků na cestě. ,,Do háje!” Házela jsem je do pole. ,,Do pr....!” Křičela jsem. ,,K.....!” Pochodovala jsem sem a tam.
Martina Cibulková
Svatba to změní…
„STÁT!“ „Co ti proboha je?“ řekli jako jednovaječná dvojčata. „Co tak vyvádíš?“ ptal se otec. „Chci ven!!!“ „Počkej, ale...“ chtěl ji zastavit...
Martina Cibulková
Je svatba důležitá?
,,Jsi divná a s Tebou my si hrát nebudeme.” vyháněly mě holky. ,,Tebe nezajímá svatba a koho si vezmeš až budeš velká?”,,Nevím a mělo by?”...
Martina Cibulková
Co člověk vyzařuje, to sám přitahuje.
„Mohu Vám nějak pomoci?“ „Ne, pardon. Jen jsem Vás pozorovala. Líbíte se mi.“ „Cože?“ zakuckal se a tvářil se, že se asi přeslechl. „Řekla jsem, že se mi líbíte.“ zopakovala jsem „Já Vás slyšel už prvně, ale ...” (bezstarostná povídka)
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 553x